Jestli jsem na něco odborník, tak je to žití extrémů. Jelikož jsem narozena ve znamení střelec a v datu narození i mým životním číslem je číslo osm, je hledání rovnováhy mezi extrémy mým celoživotním tématem a učební úlohou.
To že se nacházím v nějakém extrému poznám většinou, když se cítím fyzicky v nějaké nepohodě, cítím se unavená, cítím dlouhodobý úbytek energie či nějakou nespokojenost. Prožitkový svět je ukazatelem, kudy vede má cesta z extrémů.
A tak se mi začátkem léta stalo, že i když jsem byla úspěšná v oblasti kineziologie, seberozvojových seminářů, klientům se dařilo, posouvali se, tak mě to přestalo naplňovat. Cítila jsem úbytek energie, cítila jsem, že se blížím k vyhoření. Cítila jsem, že takto dál fungovat nemohu.
Začala jsem hledat, co je špatně. V tu dobu jsem měla sraz s kamarádkami z vysoké školy. Po roce jsme si vyrazily na jednu noc do penzionu, abychom probraly život. A mně to udělalo tak dobře. Probírání všedních věcí a každodenních starostí, bez očekávání nějakého vhledu či vyložení spirituálního rozměru dané situace.
Po návratu domů jsem si uvědomila, že to je to, co mi v životě chybí. Že jsem se vychýlila z rovnováhy Že žiji jen jednu rovinu, především tu spirituální. Žiji jí v poradně, žiji jí s přáteli, kterými se obklopuji a péče o rodinu, domácnost a zahradu už nestačí na to, abych nastolila rovnováhu mezi spiritualitou a každodenností. A tak jsem se rozhodla, že se vrátím ke své vystudované profesi, k učitelství. Proč nezačít působit u těch nejmenších, u naší budoucnosti, u generace od které bychom se mohly učit. Proč nezačít zahrnovat do výuky psychohygienu, správné dýchání, účinky aromaterapie či muzikoterapie. Proč nepodporovat v nejmenších spolupráci, bezpodmínečné přijetí, respekt, pravdomluvnost a budování vzájemné důvěry mezi světem dětí světem dospělých.
A tak jsem přijala nabídku a vrátila se za katedru. A tím rozhodnutím se mi rozjel druhý extrém. Extrém žití každodennosti. Extrém při nastavování řádu, disciplíny. Extrémní situace spojené s tématem zodpovědnosti. Spiritualita šla úplně stranou. Řeknu Vám, někdy mi jde z toho hlava kolem, někdy brečím a říkám si, do čeho jsem se to pustila a pochybuji o tom, jestli to zvládnu. Pak se ale nadechnu, usměji a vím, že to zvládnu Že je to práce, kterou jsem si vědomě zvolila, kterou si má Duše vybrala, k tomu, abych se mohla ne své Cestě osudu posunout dál. A tak pomalu krůček po krůčku, zkoušku po zkoušce hledám cestu ke svému středu.
Vím, že v životě potřebuji rovinu spirituální i každodenní, a tak mám kromě role osobního poradce/terapeutka také roli učitelky. Obě jsou mojí součástí a obě mě nesmírně baví a naplňují.
Takže svoje extrémy s láskou v životě přijímám a vítám a těším se z každé nalezené rovnováhy mezi nimi. Nalezenou rovnováhu si vždy dostatečně užívejte, protože to není trvalý stav, i když by se nám to moc líbilo. 🙂
