Klienti se mě často ptají, jak jsem se dostala k FEN kineziologii. A já odpovídám: “ Přes osobní zkušenost.“

Jsem maminka dvou dětí. Starší dcera Barunka byla ukázkové miminko. Za 15 měsíců nám do rodiny přibyl syn Ferdík. Od začátku bylo vše jinak. Start do života neměl jednoduchý. V šestém měsíci těhotenství mě jeden lékař chtěl poslat na ukončení těhotenství kvůli vážné vývojové vadě. Bylo zjištěno, že Ferda má jen jednu ledvinu. Naštěstí názor jiného lékaře nás zachránil a Ferdík se nám mohl narodit.

Už po narození měl zánět v těle podstupoval náročnou léčbu a i náročná vyšetření kvůli ledvině. A mě od začátku vůči němu provázely pocity viny, selhání, nedostatečnosti a různé formy strachu. Když byly Ferdovi dva roky cítili jsme se s manželem totálně vyhořelí. Nešťastný byl Ferda i my. Nevěděli jsme, jak mu pomoci s jeho záchvaty vzteku a agrese. Uvažovali jsme o návštěvě psycholožky, i když moje intuice mi našeptávala, že tudy cesta nevede.

Svoji intuici jsem poslechla a nastoupila na půlroční intenzivní psychoterapeutický kurz. Zde jsme čistili vlastní porod, zážitky a trauma z dětství, vztah s rodiči, vztah k tělu, sami k sobě, k Bohu. Na tomto kurzu jsem se dozvěděla i o dalších podpůrných technikách. Mezi nimi byla i kineziologie. Už během terapií se Ferdovi i mně začalo ulevovat. Doslova se mi měnil před očima. Záchvaty ustávaly, byl spokojenější a více se smál. Díky kineziologii jsme potom ještě dočistili traumata z prenatálního období a porodu.

Na vlastní kůži jsem si zkusila, jak mocná je mysl a především naše mentální programy a přesvědčení. A jak jednoduché, je ty programy odstranit a dovolit si konečně žít ve své přirozenosti. Když mi Osud přinesl informaci, že i já mám být kinezioložkou, neváhala jsem a přihlásila jsem se ke studiu. Dodnes vzpomínám na ten pocit, kdy jsem poprvé zkusila svalový test. Uvědomila jsem si, že je to něco, co už vlastně znám, co si jen opět připomínám. Moje Duše mi dala jasnou zprávu, že jsem přesně tam kde mám být a dělám, to co dělat mám.

Moje práce mě nesmírně naplňuje. Neustále pracuji na její prohloubení. Především je pro mě ale odměnou, protože dělám něco, co mě baví a dává smysl

Těším se z každého nového klienta, z každého příběhu i z každé situace, která se zpočátku zdá neřešitelná. Nejvíce se těším ze spokojenosti klientů a jejich proměn, které se mi dějí před očima. Dnes a denně cítím vděk, že mohu být součástí jejich příběhu.